Mecynorhina (Chelorhinella) kraatzi (Moser, 1905)

Mecynorhina kraatzi, běžně známá mezi chovateli a mnoha entomology pod starším názvem Chelorrhina kraatzi, je velmi krásným zástupcem této skupiny tropických brouků. Ve své domovině, Kamerunu, není běžný, ale na svých lokalitách je poměrně hojný, takže ho kamerunští lovci často nabízejí ve velkých množstvích, ať už živé nebo sbírkové. Naším cílem by proto mělo být zvládnutí metodiky chovu, aby se alespoň částečně snížila potřeba nových importů.
Jsem proto rád, že zde můžu prezentovat dobré výsledky chovu.

Mecynorhina kraatzi

Nejprve pár slov o minulosti.
Do začátku 90. let byl tento druh považován za vyhynulý, jak můžete najít ve starší literatuře.  Začátkem 90. let však byl znovu objeven na několika malých lokalitách v jihozápadním Kamerunu. Krátce na to se dostal i do rukou chovatelů a začaly první více či méně úspěšné pokusy o odchovy a udržení životaschopné populace. Hodně těchto pokusů končila tím, že v kokonech buď uhynuly kukly, nebo se líhli deformovaní, neživotaschopní brouci, nebo brouci nekladli vajíčka.

V čem tedy tkví klíč k úspěchu? Základem je potrava larev a teplota. Je to v podstatě jednoduché.
Dospělce chovám v dobře větraných teráriích. Vzdušná vlhkost se pohybuje od 30% ve dne do 70% v noci, teplota vzduchu 20/26°C (noc/den). Substrát složený z drcených bukových listů a zahradního kompostu  zhruba v poměru 3:1 používám ve vrstvě minimálně 15 cm a udržuji jej v dolních 2/3 stále středně až mírně vlhký. Vajíčka a malé larvy vybírám maximálně 1x za 4 týdny. Larvy chovám jednotlivě v substrátu z fermentovaných pilin (Falke Soil). První a druhý instar držím v teplotách od 18 do 23°C a střední až vyšší vlhkosti substrátu a od 3 instaru až do vylíhnutí imag při teplotě 14 – 18°C a střední vlhkosti. Ve 3 instaru přikrmuji sušenými krevetkami Gammarus a zhruba 1x za měsíc přidám chitosan.